Digitalizace negativů bez skeneru

Zastrčené skříňky, zaprášené přihrádky, police kam nikdo nedosáhne, šuplíky, které mají zámek a nikdo už neví, kde je klíč a tak je nikdo roky neotevřel. Každý starší byt takové má. A někdy obsahují poklady, které se zdály být ztracené nebo už životem zapomenuté.

Při jedné vánoční návštěvě prarodičů jsem v jedné, právě takové, zastrčené skříňce objevil několik ručně vyrobených obálek, které obsahovaly spoustu přihrádek. Každá byla heslovitě popsaná. A jak nadpis předurčuje, objevil jsem 14 obálek plných negativů. Letmým pohledem skrz okno na mě dýchla historie, miluju staré fotky a tak mě hned napadlo, že bych je mohl zkusit zdigitalizovat.

Samozřejmě existují služby, které vám za úplatu negativy zpracují, ale jak už to u mě bývá, chtěl jsem to zkusit podomácku, bez drahých skenerů a jenom s tím, co už mám doma.

Digitalizace

Nejprve jsem vyzkoušel obyčejný skener u multifunkční tiskárny, ale výsledek byl hodně špatný. Bylo to dáno zřejmě tím, že se od vrchní desky odráželo pouze velmi málo světla skrz negativ samotný.

Je jasné, že negativ musí být prosvícen a tak mě napadlo, že použiji normální 40W světlo z lampičky a digitální zrcadlovku, kterou prosvětlený negativ vyfotím. Ale takový zdroj světla je zároveň silným zdrojem tepla, stačí negativ přiblížit a začíná se deformovat a ničit.
Zkoušel jsem různá nastavení pozice světla a negativu, nejdříve vertikální.

Ale ukázalo se, že takto bude problém s namířením fotoaparátu na stativu. Proto jsem celou sestavu uložil horizontálně.

Zdroj světla → mezera → bílý difusní papír → mezera → sklo → negativ → krycí sklo/plexisklo → digitální zrcadlovka

Na mé digitalní zrcadlovce Canon EOS 350D je nasazen teleobjektiv a výsledná fotka vypadala například takto:

Poté jsem si takovou fotku otevřel, ořezal, provedl inverzi barev, BW, úprava úrovní a jas/kontrast. A výsledek mne velmi příjemně překvapil:

Opravdu jsem se těšil na každou další fotku, kterou jsem zpracoval a mohl se podívat do historie naší rodiny, o cca 50 let zpět. A objevil jsem skutečně pěkné záběry, které mají pro mne osobně velkou hodnotu. Fotky s praprarodiči, dobová technika a rozvoj měst atd.

Například zde, čerstvě dostavěný triumf socialistické architektury, Kolektivní dům v Litvínově, zkracovaný na Koldům, kde moji prarodiče nějaký rok také bydleli. Rok 1959.

Dědovo autoportrét v zrcadle. Flexaret.

Pro poslední záběr Hazmburku mám dokonce srovnání s vlastní fotkou z nedávné doby.

Klikněte si na obrázek, otevře se nová stránka, kde se můžete přepínat mezi novou a starou fotkou (kliknutím).
Někdy se ty staré šuplíky opravdu vyplatí prozkoumat.